16/08/2025

[solarografie]

solarografie: solarograf

Solarograf je vlastně dírková komora neboli pinhole (en). Reálně to může být takřka cokoliv, do čeho se dá dát fotopapír a co se dá utěsnit proti vniknutí světla a vody. Jediný otvor, kterým na papír dopadají sluneční paprsky je dírka o průměru cca 0,3-0,5 mm. Více v podstatě není potřeba vědět pro započetí s prvotními pokusy. Skutečností však je, že pokud chceme dosáhnout aspoň trochu koukatelného výsledku, přeci jen nějaká pravidla si k tomu říci musíme. Ta pravidla zkusím vysvětlit na nejklasičtější dírkové komoře z pulitrové plechovky od piva či limonády. Předem však upozorňuji, že vše co dále popíšu se týká hlavně solarografie, protože klasické focení pomocí dírkové komory je úplně jiná disciplína.

budete potřebovat:

Na základní sestavení solarografu potřebujete pouze:

• 2x plechovku od nápoje o objemu 0,5 litrů
• matný fotopapír o velikosti 13 x 18 cm
• lepící páska odolávající venkovnímu prostředí o šířce 5 cm (neprůsvitná, nejlépe černá)
• dlouhé zdrhovací pásky 30 a 50 cm

Dále k sestavení potřebujete tyto pomůcky:

• otvírák na konzervy
• nůžky
• lámací nůž, nebo jiný ostrý a špičatý nůž
• jehla na šití nebo špendlík
• jemný brusný (smirkový) papír
• bílý lihový fix
• metr či pravítko a černý tenký fix

obr.01 materiál

příprava plechovek

Nejdříve pomocí otvíráku odstraníme z jedné plechovky vršek. Je potřeba použít otvíráku, který vyřízne pouze vrchní víčko, ale pevnější spoj stěn a víčka tam ponechá (viz obrázek č.02). Většinou se vyříznutí podaří velice čistě. Pokud však na řezu zůstanou nějaké otřepy, je potřeba je odstranit brusným papírem.

obr.02 odříznutí víčka

Druhou plechovku rozřízneme cca 5,5 cm nade dnem. Je nutno dát pozor, jde to docela těžko. Vrchní odříznutou část vyhodíme. Po noži skoro vždy zůstane plechovka na řezu ostrá a zubatá. Je potřeba ořez zarovnat pomocí nůžek. Doporučuji si odměřit od spodku plechovky 4,5 cm, udělat si rysky kolem dokola a pak přebytečný plech odstřihnout. U odstřihávání je ještě jedna záludnost. Pokud jste pravák a používáte klasické nůžky, je potřeba držet stříhanou plechovku v levé ruce s dnem směřujícím doprava (viz obrázek č.03). Pokud byste ji drželi klasicky za dno, pak by nůžky neudělaly čistý střih, ale spíš by plech ožvejkaly.

obr.03 stříhání plechovky

dírka

Nyní máme plechovky připravené a můžeme jít dělat dírku. Umístění dírky a její velikost má velký vliv na výsledný obrázek. Předně je potřeba si uvědomit, že dírková komora má velice širokoúhlý záběr. To znamená, že na malý fotopapír se zaznamená velká část snímaného obzoru. Další vlastností dírkové komory je, že se obraz zaznamenává převráceně. Tedy obloha se zaznamená do spodní části papíru a zem či jakýkoliv objekt na zemi do vrchní části papíru.

Při vytváření solarografie se snažíme zachytit co možná nejvíce průběhů slunce. Slunce je v zimě nízko a v létě vysoko. Maximální výška slunce nad obzorem je při letním slunovratu a minimální pak při zimním slunovratu. Proto má smysl dělat solarografie od slunovratu ke slunovratu, protože se zaznamená celý průběh. Dírku je potřeba umístit do vrchní části plechovky, protože jenom tak záznamenáme většinu oblohy (viz obrázek č.04). Pokud bychom dali dírku do spodní části, bude na výsledném obrázku hlavně záznam země před solarografem (viz obrázek č.05).

obr.04 umístění dírky varianta nahoře

obr.05 umístění dírky varianta níže

Já umisťuji dírku 4,5 cm pod vršek plechovky. Důvodem je velikost použitého fotopapíru, který je o něco menší jak výška plechovky. Navíc samotná plechovka není potřebně vysoká. Z toho vyplývá, že se mi při této základní konstrukci solarografu nepodaří zaznamenat celé letní paraboly průběhu slunce. Toto řeší následná úprava, která je popsána níže. Na obrázku č. 04 je také znázorněno jaký rozsah solárograf je schopen zaznamenat a pod jakými úhly v našich zeměpisných šířkách dopadá sluneční paprsek na zemi v době obou slunovratů. S výškou dírky si může každý hrát dle toho, co je jeho cílem zaznamenat.

Velikost dírky pak vychází ze vzdálenosti fotopapíru od dírky. Na výpočet se dají dohledat vzorce, nebo je možno použít PINHOLEDESIGNER(místní archiv), který dal k dispozici David Balihar. Naše plechovka má průměr 65 mm. Na obrázku č. 06 je vidět, že pinholedesigner spočítal dírku o velikosti 0,359 mm. Pro fotografy pak může být zajímavé i to, že tato pinhole má clonové číslo 181. Pro nás obyčejné lidi s jehlou, kteří nemáme přesné nástroje je číslo průměru dírky jen informativní.

Já pro vytvoření dírky používám klasickou jehlu na ruční šití (běžnou velikost). Kdo máte doma jemné posuvné měřítko (šupleru) nebo nějaký úchylkoměr, můžete si změřit její tloušťku. Dírku vytvářím hrotem jehly tak, že ji opatrně zapíchnu na zvolené místo, ale pouze tak na půl hrotu, abych jehlu dírkou neprotáhl celou. Moje jehla je silnější jak 0,359 mm a myslím si, že většina jehel bude silnější. Proto se snažím udělat dírku menší jak je tloušťka samotné jehly. Chce to krapet cviku, ale rozhodně se z toho nestřílí. Velikost dírky má hlavně vliv na ostrost pořízeného snímku a i když tu teď popisuji rozměr na setiny milimetru, tak ve skutečnosti stačí se držet v nějakém podobném řádu. Po vytvoření dírky vzniknou od jehly na vnitřní straně plechovky otřepy. Ty je nutno opatrně odstranit brusným papírem.

Správnost dírky někteří autoři doporučují zkontrolovat prosvícením svítilnou. Pokud se na protilehlé stěně plechovky ukáže jasná ostrá tečka světla, je dírka v pořádku. Popravdě si však nemyslím, že začátečník je schopen potřebnou ostrost poznat.

obr.06 pinholedesigner

papír

O fotopapíru pro solarograf jsem napsal jednu celou předešlou kapitolu. Zde se tedy nebudu zabývat otázkou jaký papír použít, ale spíš jak ho použít. V předešlé kapitole jsem psal, že na rozměr papíru má vliv zvolený solarograf. Současně v předcházejících odstavcích jste se dozvěděli, že velikost papíru má vliv na zaznamenaný rozsah. To však neznamená, že stejný rozsah nepořídíte i na poloviční formát. S polovičním formátem musíte však použít i menší solarograf. Fantasii se meze nekladou a každý si může solarograf sestrojit z čeho chce a velikost papíru dle potřeby upravit.

Jak tedy papír používat. Je důležité se naučit rozpoznat světlocitnou stranu papíru. U matného papíru je to trochu těžší. Světlocitná strana je krapet lesklejší a když na ní máčknete prstem, papír se k prstu maličkato přilepí. Pokud s určením správné strany tápete, doporučuji jeden papír obětovat a pořádně si ho osahat na světle. Současně díky tomu zjistíte jak rychle reaguje na světlo a budete se moci rozhodnout jak k němu budete při vkládání do solarografu přistupovat.

Někteří autoři vkládají papír na běžném světle a nijak to neřeší. Tvrdí, že reakce na světlo je u papíru tak nízká, že na finální solarografii to nemá vliv. Já osobně se s tímto názorem neztotožňuji. Mám vyzkoušeno, že hlavní obraz objektu na zemi se do solarografie vypálí v prvních dnech a v pozdějších dnech se zaznamenává spíše jen průběh slunce a změny na zemi vytvoří jen jakési optické "duchy" Chci tedy mít papír v solarografu v co nejlepší kondici. Doporučuji ho tedy do solarografu dávat v šeru, třeba večer mimo přímé světlo. Pokud se zabýváte klasickou analogovou fotografií využijte červeného světla. Červené světlo je nejoptimálnější způsob jak na práci dobře vidět a současně papír neznehodnotit.

Papír do solárografu vložte světlocitnou vrstvou dovnitř, tak aby při srolování kolem stěn byla dírka přímo proti papíru a světlocitné vrstvě. Dírku po vložení papíru hned zalepte z venku lepící páskou. Vrchní rohy papíru v solárografu zafixujte přelepením úzkými proužky lepící pásky (viz obrázek č.07). Tím minimalizujete možný pohyb papíru díky změnám vlhkosti. Dejte pozor, ať páskou nepřelepíte zbytečně moc velkou plochu papíru a současně ať si zevnitř nepřelepíte dírku v plechovce.

obr.07 zafixování papíru v plechovce

finální podoba

Po vložení papíru do solarografu je potřeba celý solarograf uzavřít. K tomu použijeme připravené ostříhnuté dno druhé plechovky. Nasadíme ho na vršek solarografu. Díky ponechání vrchního spoje na hlavní plechovce nám krásně sedne naše vyrobené víčko na vršek solarografu a tím je malá šance, že nám tudy bude dovnitř vnikat voda. Víčko po obvodu zajistíme lepící páskou. Je nutno si dát záležet, aby páska byla skutečně všude a hlavně aby pořádně na plech přilnula.

Nyní by se dalo říci, že je hotovo. Zmíním tu však ještě nějaká doporučení. Solarograf na poměrně dlouho dubu budete umisťovat do veřejného prostoru. Je celkem běžné, že ho někdo zničí nebo ukradne. Je tedy vhodné ho co nejvíce unifikovat. Respektive zajistit, aby nevypadal jako odpadek nebo naopak něco zářivého, což stará plechovka od nápoje tak nějak splňuje už ze své podstaty. Já většinou používám lepící pásku černé barvy a poslední dobou jí nelepím jen víčko, ale solarograf do ní takřka zabalím celý. Tím získám černý unifikovaný tubus, u kterého si troufám myslet, že méně přitahuje pozornost. Druhé mé doporučení je, napsat na solarograf, že je to solarograf. Většina populace neví co je solarograf a jen to slovo samo o sobě by mohlo odradit některé "uklízeče". Já na své píšu jen toto jedno slovo, ale setkal jsem se i s celými větami ve smyslu neber, nech, výzkum.

umístění solarografu

Základní umístění solarografu je s dírkou nasměrovanou na čistý jih, protože tak získáte záznam celého průběh slunce. Na výsledné solarografii pak bude krásná parabola. Současně výše popsaná konstrukce solarografu počítá se svislým umístěním. Toto je základ, od kterého se můžete odpíchnout a experimentovat. I když je solarografii primárně o záznamu průběhu slunce, tak pro nás nadšence je to hlavně zachytávání krásných obrazů. Později zjistíte, že jenom průběh slunce nestačí a začnete komponovat záběr. Zde už vás bude zajímat co všechno kromě průběhu bude na záběru vidět. Strom, budova, věž, most, atd. Možnosti jsou takřka neomezené a vy budete zkoumat výšku daného objektu, kreslit si úhly a přemýšlet jak dát plechovku od objektu daleko, aby byl na obrázku potřebně dominantní. Do toho vám bude pořad házet klacky pod nohy místní situace, kdy ve vámi spočítané vzdálenosti není nic, na co byste solarograf mohli umístit. Když náhodou takové místo bude, pak vězte, že pokud dané místo je hodně frekventované, je malá šance, že vám solarograf na místě vydrží. Pak tížený obrázek získáte například až po několikátém pokusu, nebo až po tom, co jste vymysleli mnohem menší a méně nápadný solarograf. Díky potřebné dlouhé expozici je to hraní na mnoho měsíců až let.

Současně je nutné si uvědomit, že umisťování solarografu do veřejného prostoru je jakýsi způsob usurpování si tohoto prostoru. Pokud k umístění nemáte povolení od majitele pozemku či od zástupců města, provádíte umisťování na vlastní nebezpečí, tedy jak se říká na černo. Majitel daného místa nejen, že může váš solarograf odstranit, ale pokud vás chytí může vás obvinit například z ničení cizí věci, či z vandalizmu ačkoliv k ničemu takovému nedochází. Extrémem pak jsou zprávy z Polska, kde byl solarograf považován za nastraženou bombu. Což ve výsledku byl průšvih.

Při volení umístění solarografu myslete na to, že daný místo někoho je. Snažte se za každou cenu při umisťování nic nepoškodit a to jak přímo tak nepřímo například díky použití lepidla. Napsání slova "solarograf" jak jsem popisoval výše, může přispět k tomu, že si vaši plechovku nějaký policista nesplete s bombou (snad). Samozřejmě bezpečné umístění je na vašem pozemku nebo na pozemku, kde vám to někdo přímo dovolí. Těchto míst je však obecně málo.

Samotné připevnění doporučuji pomocí zdrhovacích pásků. Je to jednoduché, odolné a dá se to dobře odstranit. Náš solarograf většinou upevňuji dvěma dole a dvěma pásky nahoře. Dejte jen pozor s utahováním. Solarograf by měl sice držet pevně, ale nesmí se zbortit jeho stěny.

Polohu umístění si zaznamenejte. Stačí jednoduchým zápiskem nebo pomocí souřadnic do mapy. Vyzvedávat ho budete třeba za půl roku a kdo ví, jestli si vzpomenete kde přesně je. Pak už stačí jen čekat a těšit se na výsledek.

obr.08 solarograf na trnkovém keři

vylepšení solarografu

V odstavci o výšce dírky v plechovce jsem se zmínil, že při klasické konstrukci plechovkového solarografu se na papír nevejde celá parabola záznamu slunce v létě. Úhel dopadu slunečního paprsku v době letního slunovratu je mimo úhel osvětlení papíru v plechovce. Z ohledem na to, že velikost plechovky je daná a tedy nemůžeme nijak hýbat dírkou nahoru až kam bychom potřebovali, je nutno přijít s jiným řešením. To jiné řešení může být například solarograf z trubky nebo úplně něčeho jiného. Nebo lze plechovku prostě upravit tak, aby se nám parabola vešla. Úprava spočívá v naklonění plechovky od svislice o cca 6°. Na obrázku č. 09 je vidět čeho díky naklonění dosáhneme.

obr.09 nakloněná plechovka

Naklonění můžete docílit jednoduše podložením spodku plechovky. Mě se však stávalo, že se plechovka deformovala, nebo podklad jednoduše vypadl a s ním se uvolnil i solarograf. Vymyslel jsem tedy na solarograf nástavec.

Na nástavec je potřeba:

• plechovka od nápoje o objemu 0,5 litrů
• plastové víčko i s kusem hrdla z lahve od vody nebo limonády 1,5-2 litry
• šroub M6 délky 20 nebo 25 mm a matku M6
• 2x karosářská podložka pro šroub M6

K sestavení nástavce je kromě již zmíněného v prvních odstavcích potřeba:

• pilka s jemnými zuby, např. na kov
• hrot, truhlářská špička
• vrtačka s vrtákem 5 mm

Plechovku rozřízneme stejným způsobem jako při výrobě víčka, kterou jsem popisoval výše, tentokráte však tak, aby finální začištěné dno bylo 5 cm vysoké. Do stěny dna uděláme pomocí špičky díru tak, aby jí prošel šroub M6. Díra by měla být 2 cm od spodku uříznuté plechovky.

Plastové víčko uřízneme z lahve včetně závitového hrdla a plastové obroučky. Pomocí špičky uděláme do středu víčka dírku tak, aby jí opět prošel šroub M6. Do stěn víčka proti sobě pomocí špičky vytvoříme ďůlky. V těchto místech posléze vyvrtáme otvory vrtákem 5 mm.

Pomocí šroubu a podložek upevníme plastové víčko ke spodku plechovky a dobře utáhneme. Tím jsme vytvořilo potřebnou distanci od svislice. Tento hotový nástavec pomocí lepící pásky upevníme na spodek našeho solarografu a to ještě před tím, než celý solarograf oblepíme páskou. Orientace nástavce musí být tak, aby víčko bylo při pohledu shora přesně naproti dírce v solárografu. Tím docílíme toho, že když upevníme solarograv víčkem k opoře, bude dírka směřovat přímo opačným směrem. Pro stabilitu celého solarografu je vhodné přidat dopředu výztuhu, která by šla od zhruba poloviny hlavní plechovky dolu na spodek nástavce. Výztuhou může být například dřevěná laťka. Díky výztuze zabráníme případnému zborcení stěn při montáži k podpoře. Montáž k podpoře nám usnadní boční dírky v plastovém víčku, protože tudy můžeme protáhnout kratší zdrhovačku. Přesto doporučuji použít i dlouhou zdrhovačku přes celé tělo solarografu.

Při práci se špičkou a vrtačkou buďte obezřetní. Vytváření děr do plastového víčka vyztuženého hrdlem lahve je náročnější disciplína. Může dojít ke zranění.

obr.10 nástavec pro vymezení distance

obr.11 finální upravený solárograf

tipy na závěr

• zdrhovací pásky se dají nastavovat, pokud máme krátkou, lze ze dvou udělat jedna dlouhá
• zdrhovačky se po upevnění musí zbavit přečnívajících konců
• u řešení úhlu naklonění si uvědomte, že ne vše na co chcete plechovku připevnit je svislé
• po osazení solarografu na místo odlepte samozřejmě pásku zakrávající dírku ;-)

...

následující: solarografie: postprocesing

předcházející: solarografie: papír

eof