[solarografie]

solarografie: pomůcky

Představuji si, že tohle bude živý seznam pomůcek, které při vytváření solarografií používám. Seznam bych chtěl postupně upravovat/doplňovat. Nic z toho vlastně nutně nepotřebujete, ale může vám to pomoci.

mapy

Místo pro umístění solarografu můžete jednoduše hledat tím, že se budete kolem sebe dívat. Druhou možností je, že si otevřete na internetu mapy s podporou leteckých map a začnete hledat. K hledání je dobré mít aspoň trochu představu, jak by vaše solargorafka měla vypadat. Zda na ní chcete mít například dům, strom nebo stožár. Když už něco najdete a to místo je blízko cesty, je vhodně se na něj podívat pomocí panorámy nebo street view. Pokud na internetu všechno vypadá skvěle, můžete se na místo vypravit. Nebuďte však zesmušilý, když ve skutečnosti to bude jinak, než jste si naplánovali.

suncalc.org

Na stránce suncalc.org si můžete najít jakékoliv místo na mapě a nechat si spočítat průběh slunce v jakýkoliv den v roce. Tím získáte hrubou představu o výsledku z vámi zvoleného nasměrování solarografu.

viking

Dlouho jsem hledal možnost jak si dělat mapové poznámky a pokud možno, dělat si je offline. Vzkoušel jsem hromadu nástrojů a nenašel žádný, který by byl tak jednoduchý jak bych potřeboval. Prostě jen umístit špendlík na mapě s poznámkou. Nakonec jsem zakotvil u Vikinga, což je nástroj primárně na editování a upravování GPS dat. Je to strašně neohrabané a strašně složité, ale má to tu vlastnost kterou potřebuji. Umístím si špendlík na mapu se svou poznámkou a dokonce můžu používat špendlíky různých barev. Mám dvě sady. Jedna barva na vyznačení umístěných solarografů s datem osazení a druhá barva na označení vytipovaných míst k umístění solarografů. Časem snad najdu něco jednoduššího a použitelnějšího.

...

předcházející: solarografie: postprocesing

eof

smallweb

Částečně nostalgie, částečně pocit přehlcení a potřeba zpomalení. Nutkání mít něco vlastního, o čem rozhoduji jen já sám. To všechno může být smallweb, ale taky to může být tichá vzpoura. Vzpoura proti stále nenasytným sociálním sítím. Ovšem nedá se tu čekat zapalování aut nebo ničení výloh. Spíš hulákání na mraky, vzpoura barevných ponožek.

Včera jsem čistil svou RSS čtečku a z hrůzou jsem zjistil, že většina sledovaných blogů má poslední příspěvek někde kolem roku 2024. Jako by ten rok byl pro osobní blogy smrtelný. Ve skutečnosti si autoři buď místo blogu pořídili děti, nebo píšou na některou z paywallových platforem. Život na internetu se stále více mění v šeď.

Na začátku byl internet otevřeným prostorem pro sdílení. Dnes je to spíš místo několika megaplatforem. Naštěstí všude, kde se mainstream zvrhne vznikne undergraund. Malý, roztříštěný, ale skutečný. Smallweb je undergraund na internetu. Encyklopedickou definici si laskavě najděte sámi.

Jako každý undergraund i ten na internetu je okrajová záležitost pro pár nadšenců. Weby malého internetu se dost těžko hledají, protože vyhledávač je rozhodně nezařadí na prvních stranách a možná ani na těch desátých. Jakmile vám poradí umělák (LLM), tak si můžete být jistý, že to nebude až takový smallweb jak byste chtěli. Kde tedy hledat, kde naplnit svou RSS? Je to cesta. Od webu k webu, od člověka k člověku. Smallweb už z principu nikdo nedělá pro masy čtenářů. Spíš jen tak pro sebe, pro zábavu a pro pár přátel. Najděte zajímavé lidi a pravděpodobně sem tam narazíte i na zajímavý webový počin.

Pokud platí, že komunita píše pro sebe navzájem, pak jednou z cest je vytvoření vlastního smallwebu. Když vytrváte, třeba se přidá někdo z vašeho okolí, nebo ještě lépe zjistíte, že někdo v okolí má taky svou malou textovou stránku. Tohle je nejspíš ta nejpřirozenější cesta k vytvoření komunity kolem webu. Důležité je však nesoutěžit. Smallweb nikdy nemůže masově konkurovat dnešním sociálním sítím. Může je jen doplňovat nebo lépe umožňovat micro útěk do místa klidu.

Pokud přeci jen si zatím netroufáte přímo na vlastní tvorbu, pak je tu pár věcí, které vám s hledáním smallwebu pomůžou.

• webrings - specializované katalogy webů. Na jednotlivých webech jsou stránky, kde jsou zas odkazy na další weby. Tím vzniká síť na sebe navzájem odkazujících webů. Pokud tedy na některém webu najdete odkaz na webring, prozkoumejte ho. Jako odrazový můstek můžete zkusit webring.xxiivv.com.
• kagi - vyhledávač kagi vytvořil stránku kagi.com/smalweb, kde stačí mačkat tlačítko "new post" a třeba vás něco zaujme
• další katalogy - existuje několik pokusů o vytvoření katalogů smallwebu, žádný není až tak úspěšný, aby se dalo říci "zde je všechno". Zkusit však můžete wander nebo iii.social.

Pokud jste už odkazy výše proklikali, zjistili jste, že všechno je povětšinou v angličtině. Což v dnešní době není nijak na škodu. Jen je nutné si uvědomit, že aktivních smallwebu je světově málo a smallwebů v češtině je ještě mnohem méně. Dobrou zprávou však je, že to můžete změnit.

EDIT:

Neuplynul ani den od uveřejnění těchto několika řádků a na lab8.cz vznikl český webring. Hledání v domácích vodách bude nyní snad o něco jednodušší. Mrk sem.

eof

webové šťourání #3

Osobní webovou stránku mám již od dob svých začátků na internetu. Původně byl na doméně webu zdarma wz.cz. Tam se vystřídalo možná deset grafických podob, ale všechny byly psané ručně či částečně pomocí vlastního php kódu. Na jiných webech jsem v té době zkoušel různé "wordpressy", ale nikdy mě to moc neoslovilo.

Aktuální podoba webu začala vznikat až kolem roku 2018, kdy jsem si pořídil tuto doménu. Od dob smoon.wz.cz do smoon.cz bylo takové vzduchoprázdno, kdy jsem se věnoval úplně jiným věcem než udržování vlastního webu. Počátky smoon.cz byly taky ne úplně jednoznačné. Měl jsem doménu, protože jsem ji chtěl mít a až o něco později jsem se rozhodl i na ní něco mít.

Ten, kdo četl předešlá webová šťourání ví, že jsem používal generátor statického webu Hugo a jednoduchou šablonu. Letos někdy na začátku roku jsem si uvědomil, že podvědomě bych nejraději celou tu šablonu přepsal, protože byla dělaná čistě pro blog a mě to nestačilo, ačkoliv jsem dosud moc textů nevyplodil. Navíc v momentě, kdy jsem si zprovoznil vlastní imgram jsem věděl, že chci přesunout svůj pixelfed účet na své řešení na webu. Důvodů bylo více. Přes nesympatického tvůrce pixelfedu po pocit zbytečnosti dvou účtů v rámci fediverse.

První možností bylo napsat si vlastní šablonu pro Huga. Ano, Hugo je šikovný a svižný, stále vyvíjený. Problém však byl v tom, že zkoumání jeho šablon mě prostě ani za mák nebavilo. Co mě však poslední dobou baví je slepování kódu v golangu. Šel jsem tedy tou zajímavější cestou a napsal jsem si vlastní generátor statického webu.

Výhodou je, že nyní nejsem na nic odkázán. Mám jednu malou linuxovou binárku, kterou jsem si zkompiloval jako balíček bez závislostí. Kdekoliv teď mohu sestavit svůj web a předpokládám, že teoreticky i za dvacet let to bude fungovat. Nevýhodou na druhou stranu je, že opět vynalézám kolo a že bude asi ještě nějakou dobu trvat, než budu úplně se vším spokojen (jestli vůbec). To by však na Hugu rozhodně nebylo lepší.

co je nového ...

Co je tedy na webu nového z pohledu čtenáře? Nejspíš zásadní novinkou je menu v hlavičce webu. Je částečně tvořeno jako cesta. Ukazuje tedy kroky odkud návštěvník na danou podstránku přišel a pokud je možnost tak i cesty dále. Menu mi do budoucnosti umožní vytvářet mnohem košatější strukturu webu. Nechci vytvářet jen blog. Chci vytvářet i nadstavby vycházející z blogu. Uvidíme jak se mi to bude dařit.

Druhou novinkou je můj přesunutý pixelfed účet. Najdete ho pod galerií všednosti. Budu zde pokračovat v tom co jsem dělal tam. Obrázky ze svého každodenního života. Průřez toho co se událo, co mě potkalo. Je to vizuální mikro-kronika, něco co jsem kdysi dělal na instagramu a dávalo mi to větší smysl jak ukazování našpulené tlamy. Účet na pixelfedu zruším a nové příspěvky budu dávat na svůj účet na mastodonu s nějakým pěkným hashtagem a současně sem. Pokud se obrázek časem ztratí v záplavě příspěvků, vždy se k němu budu moci vrátit zde.

Třetí novinkou jsou pak celé články v RSS feedu webu. Původní Hugo šablona umožňovala jen zkrácený náhled, což je nešikovné. U mne na webu nikdy nebudou sledovací pixely a podobný šmejd, nevadí mi tedy, že někdo chce číst přímo v RSS čtečce.

nejbližší plány

Faktem je, že vývoj vlastního generátoru zabral několik večerů a vzhledem k tomu, že volných večerů zas tolik nemám, tak z toho byl nakonec půlrok. Za tu dobu se mi vůbec nechtělo cokoliv psát na již odepsaný web. A tak se přihodilo, že poslední příspěvek je z února tohoto roku. Není však pravda, že bych za tu dobu neměl materiál k několika záznamům. Nyní nastává dilema, zda těch několik jednotek článků nedopsat a antidatovat je podle času, kdy jsem o daném tématu psal na fedi. A nebo druhá varianta, prostě je postupně vydávat v následujících dnech a měsících. První varianta bude mít nevýhodu, že tu dlouho nebude nic "nového". Druhá zas, že zpětně za pár let nebudu vědět, kdy jsem co dělal. Uvidíme ...

[Nakonec jsem se rozhodl, že články doplním a antidatuju. Takže vše mezi únorem a prosincem tohoto roku bylo doplněno dodatečně.]

...

předcházející: webové šťourání #2

eof

[solarografie]

solarografie: postprocesing

Když už máme solarograv umístěn v krajině a již se přiblíží slunovrat, nebo se prostě rozhodneme záznam průběhu slunce ukončit, nastane okamžik pravdy. Nyní se dozvíme, zda se obrázek povedl tak, jak jsme si ho ze ten půl rok vysnili.

Jak tedy na to? Nejdřív je potřeba solarograf demontovat. Prvním krokem je však zalepení dírky lepící páskou, aby nedošlo například za přímého slunečního svitu k poškození záznamu. Následně celý solarograf sundejte a spolu s ním odstraňte všechny pásky a jiné prostředky uchycení. Bylo by dobré, kdyby po vás na místě nezůstal žádný důkaz, že tam kdy solarograf byl.

skenování

Exponovaný papír vyjímejte ze solarografu pokud možno mimo přímý sluneční svit. Já to dělám večer s malým světlem na stole. Surový záznam není nijak pěkný, takové nemastné neslané. Rozhodně se to nijak nepodobá těm pěkným obrázků z internetu. Solarografie se nevyvolávají, pouze se naskenují a tím za zachytí daný stav záznamu. Pokud byste solarografii klasicky vyvolali jako běžnou fotografii, získali byste pouze černý papír, protože záznam byl proveden extra dlouhou expozicí.

Po vyjmutí exponovaného papíru ze solarografu ho pokud možno hned naskenujte. Já používám běžný stolní plochý skener. Je potřeba nastavit, že od programu nechcete žádné následné úpravy. Žádné filtry a žádné úpravy barev. Skenujte do bezztrátového obrázkového formátu, například tiffua zvolte si největší rozlišení, které váš skener umí. Počítejte, že takto naskenovaný obrázek může mít velikost i stovky megabytů. Můžete samozřejmě skenovat i na menší rozlišení, myslete však na budoucnost. Třeba si za pár let budete chtít některý ze záznamu vytisknout na velkou plachtu. Nebo si za pár let budete chtít jednu znovu upravit a "doleštit" v grafickém programu a ona na vašem v té době 32K monitoru nebude skoro vidět. Hlavním argumentem pro kvalitní skenování však je skutečnost, že originální záznam nezůstane zakonzervován a i nadále bude na světle tmavnout a měnit se, až ze záznamu nezbude skoro nic. Současně každý skenování záznamu ubližuje, protože skener fotografický papír ozáří silným světlem.

Po naskenování si můžete naskenovaný papír uskladnit do nějaké světlotěsné krabice. Přeci jen horší záznam pozdějšího a opětovného skenování je stále lepší jak žádný záznam po zkolabování pevného disku (zálohuj!). Zdigitalizovaný (naskenovaný) průběh slunce bude vypadat obdobně jako obrázek č.01.

obr.01 neskenovaná solarografie

úprava v grafickém programu

Pro začátek chci říci, že úprava jak fotografií, tak solarografií je čistě subjektivní záležitost a dost odpovídá i zkušenostem samotného tvůrce. Na následujících několik řádcích popíšu jak úpravu dělám já dnes. Za deset let to bude dost pravděpodobně úplně jiné a současně jiný zkušený fotograf by to pravděpodobně udělal úplně jinak. Proto tento návod berte čistě jako odrazový můstek a najděte si vlastní cestu.

Pro úpravu používám program GIMP (aktuálně ve verzi 3.2). Je to opensource program, tedy pro uživatele zdarma. Můj postup na následujících řádkách popíšu v bodech jak ho provádím já.

1. ozrcadlení - záznam se na papír zaznamenává zrcadlově obráceně, nejen však svisle, ale i vodorovně. Svislé převrácení se vyřeší jednoduchým otočením papíru při skenování. Vodorovné převrácení se bude muset napravit po skenování v grafickém programu. V GIMPu to najděte pod záložkou Obrázek ➔ Transformovat ➔ Překlopit vodorovně.
2. ořez - následně je potřeba obrázek oříznout, abychom se zbavili naskenovaného bílého rámečku a stop po přilepení k plechovce. Já to dělám pomocí nástroje "Výběr obdélníku" a následně záložka Obrázek ➔ Oříznout podle výběru.
3. pozitiv - záznam od slunce je negativ, to znamená, že na obrázku bílá je černá a černá je bílá. Potřebujeme to tedy z negativu převést do pozitivu. To se dělá v záložce Barvy ➔ Invertovat.


obr.02 pozitiv

4. úrovně - jak je vidět na obrázku č.02, po převedení na pozitiv jsou barvy stále dost tmavé. Musíme to trochu vytáhnout. Já to dělám přes úrovně. Záložka Barvy ➔ Úrovně. V dialogovém okně se zaměříme na histogram v poli "Výstupní úrovně", kde posuneme krajní černou a bílou šipku až na okraj histogramu. Na obrázku č.03 vidíte stav před posunem a na obrázku č.04 po.


obr.03 úrovně před



obr.04 úrovně po

5. export - nyní si musíte říci, k čemu chcete obrázek používat a podle toho upravit jeho výslednou velikost a formát. Možností je mnoho a popíšu jen variantu obrázku pro uveřejnění na sítích. Nejdříve je potřeba obrázek zmenšit. Já zmenšuji na něco mezi 1600-2000 px u nejdelší strany. (Obrázek ➔ Škálovat obrázek). Následně už jen vyexportujeme do jpg souboru (Soubor ➔ Exportovat jako ...).

hotovo

Nyní je základní práce hotová. Dále můžete vzhled obrázku ladit a leštit dál jak se vám zlíbí.

obr.05 hotovo

A jsme na konci. Po půl roce čekání máte svůj barevný obrázek, ze kterého kromě vizuálního vjemu vyčtete i jaké bylo počasí. Pokud vytrváte a dostanete se až do tohoto bodu, tak už nyní víte, zda to stálo za to. Pokud stálo, je před vámi mnoho experimentování a zkoušení. Ačkoliv Slunce vždy vyjde na východě a zajde na západě, přesto v jeho záznamu je mnoho náhodných proměnných, které nám s výsledkem můžou pěkně zatřást. Právě v tom je ta krása.

...

následující: solarografie: pomůcky

předcházející: solarografie: solarograf

eof

[solarografie]

solarografie: solarograf

Solarograf je vlastně dírková komora neboli pinhole (en). Reálně to může být takřka cokoliv, do čeho se dá dát fotopapír a co se dá utěsnit proti vniknutí světla a vody. Jediný otvor, kterým na papír dopadají sluneční paprsky je dírka o průměru cca 0,3-0,5 mm. Více v podstatě není potřeba vědět pro započetí s prvotními pokusy. Skutečností však je, že pokud chceme dosáhnout aspoň trochu koukatelného výsledku, přeci jen nějaká pravidla si k tomu říci musíme. Ta pravidla zkusím vysvětlit na nejklasičtější dírkové komoře z pulitrové plechovky od piva či limonády. Předem však upozorňuji, že vše co dále popíšu se týká hlavně solarografie, protože klasické focení pomocí dírkové komory je úplně jiná disciplína.

budete potřebovat:

Na základní sestavení solarografu potřebujete pouze:

• 2x plechovku od nápoje o objemu 0,5 litrů
• matný fotopapír o velikosti 13 x 18 cm
• lepící páska odolávající venkovnímu prostředí o šířce 5 cm (neprůsvitná, nejlépe černá)
• dlouhé zdrhovací pásky 30 a 50 cm

Dále k sestavení potřebujete tyto pomůcky:

• otvírák na konzervy
• nůžky
• lámací nůž, nebo jiný ostrý a špičatý nůž
• jehla na šití nebo špendlík
• jemný brusný (smirkový) papír
• bílý lihový fix
• metr či pravítko a černý tenký fix

obr.01 materiál

příprava plechovek

Nejdříve pomocí otvíráku odstraníme z jedné plechovky vršek. Je potřeba použít otvíráku, který vyřízne pouze vrchní víčko, ale pevnější spoj stěn a víčka tam ponechá (viz obrázek č.02). Většinou se vyříznutí podaří velice čistě. Pokud však na řezu zůstanou nějaké otřepy, je potřeba je odstranit brusným papírem.

obr.02 odříznutí víčka

Druhou plechovku rozřízneme cca 5,5 cm nade dnem. Je nutno dát pozor, jde to docela těžko. Vrchní odříznutou část vyhodíme. Po noži skoro vždy zůstane plechovka na řezu ostrá a zubatá. Je potřeba ořez zarovnat pomocí nůžek. Doporučuji si odměřit od spodku plechovky 4,5 cm, udělat si rysky kolem dokola a pak přebytečný plech odstřihnout. U odstřihávání je ještě jedna záludnost. Pokud jste pravák a používáte klasické nůžky, je potřeba držet stříhanou plechovku v levé ruce s dnem směřujícím doprava (viz obrázek č.03). Pokud byste ji drželi klasicky za dno, pak by nůžky neudělaly čistý střih, ale spíš by plech ožvejkaly.

obr.03 stříhání plechovky

dírka

Nyní máme plechovky připravené a můžeme jít dělat dírku. Umístění dírky a její velikost má velký vliv na výsledný obrázek. Předně je potřeba si uvědomit, že dírková komora má velice širokoúhlý záběr. To znamená, že na malý fotopapír se zaznamená velká část snímaného obzoru. Další vlastností dírkové komory je, že se obraz zaznamenává převráceně. Tedy obloha se zaznamená do spodní části papíru a zem či jakýkoliv objekt na zemi do vrchní části papíru.

Při vytváření solarografie se snažíme zachytit co možná nejvíce průběhů slunce. Slunce je v zimě nízko a v létě vysoko. Maximální výška slunce nad obzorem je při letním slunovratu a minimální pak při zimním slunovratu. Proto má smysl dělat solarografie od slunovratu ke slunovratu, protože se zaznamená celý průběh. Dírku je potřeba umístit do vrchní části plechovky, protože jenom tak záznamenáme většinu oblohy (viz obrázek č.04). Pokud bychom dali dírku do spodní části, bude na výsledném obrázku hlavně záznam země před solarografem (viz obrázek č.05).

obr.04 umístění dírky varianta nahoře

obr.05 umístění dírky varianta níže

Já umisťuji dírku 4,5 cm pod vršek plechovky. Důvodem je velikost použitého fotopapíru, který je o něco menší jak výška plechovky. Navíc samotná plechovka není potřebně vysoká. Z toho vyplývá, že se mi při této základní konstrukci solarografu nepodaří zaznamenat celé letní paraboly průběhu slunce. Toto řeší následná úprava, která je popsána níže. Na obrázku č. 04 je také znázorněno jaký rozsah solárograf je schopen zaznamenat a pod jakými úhly v našich zeměpisných šířkách dopadá sluneční paprsek na zemi v době obou slunovratů. S výškou dírky si může každý hrát dle toho, co je jeho cílem zaznamenat.

Velikost dírky pak vychází ze vzdálenosti fotopapíru od dírky. Na výpočet se dají dohledat vzorce, nebo je možno použít PINHOLEDESIGNER(místní archiv), který dal k dispozici David Balihar. Naše plechovka má průměr 65 mm. Na obrázku č. 06 je vidět, že pinholedesigner spočítal dírku o velikosti 0,359 mm. Pro fotografy pak může být zajímavé i to, že tato pinhole má clonové číslo 181. Pro nás obyčejné lidi s jehlou, kteří nemáme přesné nástroje je číslo průměru dírky jen informativní.

Já pro vytvoření dírky používám klasickou jehlu na ruční šití (běžnou velikost). Kdo máte doma jemné posuvné měřítko (šupleru) nebo nějaký úchylkoměr, můžete si změřit její tloušťku. Dírku vytvářím hrotem jehly tak, že ji opatrně zapíchnu na zvolené místo, ale pouze tak na půl hrotu, abych jehlu dírkou neprotáhl celou. Moje jehla je silnější jak 0,359 mm a myslím si, že většina jehel bude silnější. Proto se snažím udělat dírku menší jak je tloušťka samotné jehly. Chce to krapet cviku, ale rozhodně se z toho nestřílí. Velikost dírky má hlavně vliv na ostrost pořízeného snímku a i když tu teď popisuji rozměr na setiny milimetru, tak ve skutečnosti stačí se držet v nějakém podobném řádu. Po vytvoření dírky vzniknou od jehly na vnitřní straně plechovky otřepy. Ty je nutno opatrně odstranit brusným papírem.

Správnost dírky někteří autoři doporučují zkontrolovat prosvícením svítilnou. Pokud se na protilehlé stěně plechovky ukáže jasná ostrá tečka světla, je dírka v pořádku. Popravdě si však nemyslím, že začátečník je schopen potřebnou ostrost poznat.

obr.06 pinholedesigner

papír

O fotopapíru pro solarograf jsem napsal jednu celou předešlou kapitolu. Zde se tedy nebudu zabývat otázkou jaký papír použít, ale spíš jak ho použít. V předešlé kapitole jsem psal, že na rozměr papíru má vliv zvolený solarograf. Současně v předcházejících odstavcích jste se dozvěděli, že velikost papíru má vliv na zaznamenaný rozsah. To však neznamená, že stejný rozsah nepořídíte i na poloviční formát. S polovičním formátem musíte však použít i menší solarograf. Fantasii se meze nekladou a každý si může solarograf sestrojit z čeho chce a velikost papíru dle potřeby upravit.

Jak tedy papír používat. Je důležité se naučit rozpoznat světlocitnou stranu papíru. U matného papíru je to trochu těžší. Světlocitná strana je krapet lesklejší a když na ní máčknete prstem, papír se k prstu maličkato přilepí. Pokud s určením správné strany tápete, doporučuji jeden papír obětovat a pořádně si ho osahat na světle. Současně díky tomu zjistíte jak rychle reaguje na světlo a budete se moci rozhodnout jak k němu budete při vkládání do solarografu přistupovat.

Někteří autoři vkládají papír na běžném světle a nijak to neřeší. Tvrdí, že reakce na světlo je u papíru tak nízká, že na finální solarografii to nemá vliv. Já osobně se s tímto názorem neztotožňuji. Mám vyzkoušeno, že hlavní obraz objektu na zemi se do solarografie vypálí v prvních dnech a v pozdějších dnech se zaznamenává spíše jen průběh slunce a změny na zemi vytvoří jen jakési optické "duchy" Chci tedy mít papír v solarografu v co nejlepší kondici. Doporučuji ho tedy do solarografu dávat v šeru, třeba večer mimo přímé světlo. Pokud se zabýváte klasickou analogovou fotografií využijte červeného světla. Červené světlo je nejoptimálnější způsob jak na práci dobře vidět a současně papír neznehodnotit.

Papír do solárografu vložte světlocitnou vrstvou dovnitř, tak aby při srolování kolem stěn byla dírka přímo proti papíru a světlocitné vrstvě. Dírku po vložení papíru hned zalepte z venku lepící páskou. Vrchní rohy papíru v solárografu zafixujte přelepením úzkými proužky lepící pásky (viz obrázek č.07). Tím minimalizujete možný pohyb papíru díky změnám vlhkosti. Dejte pozor, ať páskou nepřelepíte zbytečně moc velkou plochu papíru a současně ať si zevnitř nepřelepíte dírku v plechovce.

obr.07 zafixování papíru v plechovce

finální podoba

Po vložení papíru do solarografu je potřeba celý solarograf uzavřít. K tomu použijeme připravené ostříhnuté dno druhé plechovky. Nasadíme ho na vršek solarografu. Díky ponechání vrchního spoje na hlavní plechovce nám krásně sedne naše vyrobené víčko na vršek solarografu a tím je malá šance, že nám tudy bude dovnitř vnikat voda. Víčko po obvodu zajistíme lepící páskou. Je nutno si dát záležet, aby páska byla skutečně všude a hlavně aby pořádně na plech přilnula.

Nyní by se dalo říci, že je hotovo. Zmíním tu však ještě nějaká doporučení. Solarograf na poměrně dlouho dubu budete umisťovat do veřejného prostoru. Je celkem běžné, že ho někdo zničí nebo ukradne. Je tedy vhodné ho co nejvíce unifikovat. Respektive zajistit, aby nevypadal jako odpadek nebo naopak něco zářivého, což stará plechovka od nápoje tak nějak splňuje už ze své podstaty. Já většinou používám lepící pásku černé barvy a poslední dobou jí nelepím jen víčko, ale solarograf do ní takřka zabalím celý. Tím získám černý unifikovaný tubus, u kterého si troufám myslet, že méně přitahuje pozornost. Druhé mé doporučení je, napsat na solarograf, že je to solarograf. Většina populace neví co je solarograf a jen to slovo samo o sobě by mohlo odradit některé "uklízeče". Já na své píšu jen toto jedno slovo, ale setkal jsem se i s celými větami ve smyslu neber, nech, výzkum.

umístění solarografu

Základní umístění solarografu je s dírkou nasměrovanou na čistý jih, protože tak získáte záznam celého průběh slunce. Na výsledné solarografii pak bude krásná parabola. Současně výše popsaná konstrukce solarografu počítá se svislým umístěním. Toto je základ, od kterého se můžete odpíchnout a experimentovat. I když je solarografii primárně o záznamu průběhu slunce, tak pro nás nadšence je to hlavně zachytávání krásných obrazů. Později zjistíte, že jenom průběh slunce nestačí a začnete komponovat záběr. Zde už vás bude zajímat co všechno kromě průběhu bude na záběru vidět. Strom, budova, věž, most, atd. Možnosti jsou takřka neomezené a vy budete zkoumat výšku daného objektu, kreslit si úhly a přemýšlet jak dát plechovku od objektu daleko, aby byl na obrázku potřebně dominantní. Do toho vám bude pořad házet klacky pod nohy místní situace, kdy ve vámi spočítané vzdálenosti není nic, na co byste solarograf mohli umístit. Když náhodou takové místo bude, pak vězte, že pokud dané místo je hodně frekventované, je malá šance, že vám solarograf na místě vydrží. Pak tížený obrázek získáte například až po několikátém pokusu, nebo až po tom, co jste vymysleli mnohem menší a méně nápadný solarograf. Díky potřebné dlouhé expozici je to hraní na mnoho měsíců až let.

Současně je nutné si uvědomit, že umisťování solarografu do veřejného prostoru je jakýsi způsob usurpování si tohoto prostoru. Pokud k umístění nemáte povolení od majitele pozemku či od zástupců města, provádíte umisťování na vlastní nebezpečí, tedy jak se říká na černo. Majitel daného místa nejen, že může váš solarograf odstranit, ale pokud vás chytí může vás obvinit například z ničení cizí věci, či z vandalizmu ačkoliv k ničemu takovému nedochází. Extrémem pak jsou zprávy z Polska, kde byl solarograf považován za nastraženou bombu. Což ve výsledku byl průšvih.

Při volení umístění solarografu myslete na to, že daný místo někoho je. Snažte se za každou cenu při umisťování nic nepoškodit a to jak přímo tak nepřímo například díky použití lepidla. Napsání slova "solarograf" jak jsem popisoval výše, může přispět k tomu, že si vaši plechovku nějaký policista nesplete s bombou (snad). Samozřejmě bezpečné umístění je na vašem pozemku nebo na pozemku, kde vám to někdo přímo dovolí. Těchto míst je však obecně málo.

Samotné připevnění doporučuji pomocí zdrhovacích pásků. Je to jednoduché, odolné a dá se to dobře odstranit. Náš solarograf většinou upevňuji dvěma dole a dvěma pásky nahoře. Dejte jen pozor s utahováním. Solarograf by měl sice držet pevně, ale nesmí se zbortit jeho stěny.

Polohu umístění si zaznamenejte. Stačí jednoduchým zápiskem nebo pomocí souřadnic do mapy. Vyzvedávat ho budete třeba za půl roku a kdo ví, jestli si vzpomenete kde přesně je. Pak už stačí jen čekat a těšit se na výsledek.

obr.08 solarograf na trnkovém keři

vylepšení solarografu

V odstavci o výšce dírky v plechovce jsem se zmínil, že při klasické konstrukci plechovkového solarografu se na papír nevejde celá parabola záznamu slunce v létě. Úhel dopadu slunečního paprsku v době letního slunovratu je mimo úhel osvětlení papíru v plechovce. Z ohledem na to, že velikost plechovky je daná a tedy nemůžeme nijak hýbat dírkou nahoru až kam bychom potřebovali, je nutno přijít s jiným řešením. To jiné řešení může být například solarograf z trubky nebo úplně něčeho jiného. Nebo lze plechovku prostě upravit tak, aby se nám parabola vešla. Úprava spočívá v naklonění plechovky od svislice o cca 6°. Na obrázku č. 09 je vidět čeho díky naklonění dosáhneme.

obr.09 nakloněná plechovka

Naklonění můžete docílit jednoduše podložením spodku plechovky. Mě se však stávalo, že se plechovka deformovala, nebo podklad jednoduše vypadl a s ním se uvolnil i solarograf. Vymyslel jsem tedy na solarograf nástavec.

Na nástavec je potřeba:

• plechovka od nápoje o objemu 0,5 litrů
• plastové víčko i s kusem hrdla z lahve od vody nebo limonády 1,5-2 litry
• šroub M6 délky 20 nebo 25 mm a matku M6
• 2x karosářská podložka pro šroub M6

K sestavení nástavce je kromě již zmíněného v prvních odstavcích potřeba:

• pilka s jemnými zuby, např. na kov
• hrot, truhlářská špička
• vrtačka s vrtákem 5 mm

Plechovku rozřízneme stejným způsobem jako při výrobě víčka, kterou jsem popisoval výše, tentokráte však tak, aby finální začištěné dno bylo 5 cm vysoké. Do stěny dna uděláme pomocí špičky díru tak, aby jí prošel šroub M6. Díra by měla být 2 cm od spodku uříznuté plechovky.

Plastové víčko uřízneme z lahve včetně závitového hrdla a plastové obroučky. Pomocí špičky uděláme do středu víčka dírku tak, aby jí opět prošel šroub M6. Do stěn víčka proti sobě pomocí špičky vytvoříme ďůlky. V těchto místech posléze vyvrtáme otvory vrtákem 5 mm.

Pomocí šroubu a podložek upevníme plastové víčko ke spodku plechovky a dobře utáhneme. Tím jsme vytvořilo potřebnou distanci od svislice. Tento hotový nástavec pomocí lepící pásky upevníme na spodek našeho solarografu a to ještě před tím, než celý solarograf oblepíme páskou. Orientace nástavce musí být tak, aby víčko bylo při pohledu shora přesně naproti dírce v solárografu. Tím docílíme toho, že když upevníme solarograv víčkem k opoře, bude dírka směřovat přímo opačným směrem. Pro stabilitu celého solarografu je vhodné přidat dopředu výztuhu, která by šla od zhruba poloviny hlavní plechovky dolu na spodek nástavce. Výztuhou může být například dřevěná laťka. Díky výztuze zabráníme případnému zborcení stěn při montáži k podpoře. Montáž k podpoře nám usnadní boční dírky v plastovém víčku, protože tudy můžeme protáhnout kratší zdrhovačku. Přesto doporučuji použít i dlouhou zdrhovačku přes celé tělo solarografu.

Při práci se špičkou a vrtačkou buďte obezřetní. Vytváření děr do plastového víčka vyztuženého hrdlem lahve je náročnější disciplína. Může dojít ke zranění.

obr.10 nástavec pro vymezení distance

obr.11 finální upravený solárograf

tipy na závěr

• zdrhovací pásky se dají nastavovat, pokud máme krátkou, lze ze dvou udělat jedna dlouhá
• zdrhovačky se po upevnění musí zbavit přečnívajících konců
• u řešení úhlu naklonění si uvědomte, že ne vše na co chcete plechovku připevnit je svislé
• po osazení solarografu na místo odlepte samozřejmě pásku zakrávající dírku ;-)

...

následující: solarografie: postprocesing

předcházející: solarografie: papír

eof

[solarografie]

solarografie: papír

V některých článcích o solarografii se můžete dočíst, že je úplně jedno jaký fotopapír použijete. Ano, na výběr máte z velkého množství papírů, ale rozhodně neplatí, že vhodné jsou všechny. Předně se používá černobílý matný papír na RC podložce. Použití barveného papíru je spíš pro experimentální hledání psychedelického výstupu, ale ne pro solarografii. Lesklý papír má za následek odlesky tvaru hokejek, které narušují samotný záznam průběhu slunce. Na obrázku č.1 je vidět můj test, ve kterém jsem zkoumal původ zvláštních odlesků. Ze záznamu je patrné, že původ odlesků je v lesklém papíře. Naopak vnitřní začernění solarografu nemá na odlesky významný vliv. RC podložka je důležitá z důvodu odolnosti. Papír je v solarografu vystavován změnám teplot a vlhkosti po dobu půl roku. Je tedy lepší použít podložku z laminovaného polyethylenu (RC) než baritonovou papírovou podložku, která toho snese méně.

obr. 01 test papíru a začernění

Vlastnosti fotopapíru, které si jako autor můžete skutečně zvolit je velikost papíru a výrobce. Ve skutečnosti je však velikost podmíněná velikostí solarografu. O solarografu bude jedna z dalších kapitol. Svobodně si tedy můžete zvolit pouze výrobce, tedy daný výrobek s danou světlocitnou emulzí. Jak jsem psal výše, používá se černobílý papír. Přesto je výsledný obrázek překvapivě barevný. Na konečnou barevnost a výraznost záznamu slunce má právě vliv zvolení daného výrobku. Každý podává trochu jiné výsledky. Obrázek č.1 s testem odlesků je prováděn na fotopapír FomaSpeed Variant. Níže pak jsou sady solarografií na různých fotopapírech, které jsem našel hlavně na Polském webu. Díky těmto sadám od různých autorů si můžete udělat představu, jaké jsou mezi výrobci a výrobky rozdíly. Spíš na výrobky se zaměřujte na výrobce. Značná část fotopapírů ve zmíněných sadách se již nevyrábí.

Přestože razím názor, že si má každý zkusit svou cestu, radím každému začátečníku, aby výběru papíru dal skutečně potřebný čas a studování. Zkoumáním příčiny vzniku odlesků jsem strávil několik počátečních měsíců, které by mohli leckoho odradit.

...

následující: solarografie: solarograf

předcházející: solarografie: úvod

eof

[solarografie]

solarografie: úvod

Nový koníček, kterému jsem se začal věnovat. Když bych měl ve zkratce vysvětlit o co se jedná, řekl bych jednoduše, že jde o dobrodružství záznamu cest Slunce po nebi.

O dobrodružství v této i částečně umělecké fotografické metodě není nouze. Jde hlavně o to, že záznam se provádí od slunovratu ke slunovratu. Tedy půl roku musíte čekat, zda se výsledek povede nebo ne. Nedočkaví si to můžou zkrátit, ale tím se ošidí o část výsledku. Dobrodružství je i v tom, že jakákoliv vlastní chyba bude odhalena až za dlouhou dobu. Současně dlouhá doba může znamenat, že si vašeho počínání všimne i nějaký škodič, který vám jednoduše záznam zničí nebo ukradne. Z toho plyne další dobrodružství, tedy vymýšlení a následné realizování maskování či umísťování vašeho zařízení tak, aby si ho právě žádný škodič nevšiml.

Co vlastně ta solarografie je si přečtěte na wiki(en), nebo poslechněte v přednášce(cz) Mgr. Maciej Zapiór, Ph.D., nebo mrkněte na krátký dokument(en) taktéž s panem Zapiórem. Pokud by vás to zajímalo více, pak se dá nejít mnoho dalších videí či článků.

Zde uvedu jen několik zákonitostí. Průběh slunce zachytáváme pomocí dírkové komory (pinhole), která funguje jako kamera obskura. V pinhole máme vložený černobílý fotografický papír se světlocitnou vrstvou. Svou cestu po obloze Slunce každý den "vypaluje" do světlocitné vrstvy. Po ukončení záznamu papír vyndáme a pomocí běžného domácího scaneru nascanujeme (nevyvoláváme). V počítači v grafickém editoru následně scan upravíme. Základem je ožez, převrácení, invertování barev a pak pohrání si s úrovněmi. Hotovo, jednoduché. Ve skutečnosti tímto způsobem získáme nějaký záznam. Pro skutečně pěkný záznam se musí řešit mnoho další detailů, a o tom bude tento seriál blogů. Jsem na začátku, učím se, zkouším ...

Solarografie níže jsou zapůjčeny z projektu "The Global Art Project of Pinhole Solargraphy" http://www.solargraphy.com/. Vlastní jsou teprve ve výrobě :-)

Justin Quinnell - The Clifton Suspension Bridge Bristol - 2007

Taneli Tuovinen - Helsinki, Kallio - 2011

Lynn Tailor - Dunedin, Otago, New Zealand - 2008

...

následující: solarografie: papír

eof

imgram / imgflow

Kdo mě trochu zná, aspoň v tom online rybníčku, jistě si již všiml, že mám rád jednoduchá řešení. Aspoň v případě webu a internetové komunikace. Před řadou let jsem měl malý útulný účet na instagramu. Bylo to ještě v době, než instagram vykostil snapchat a zavedl stories. Z klidného místa se stal prostor, který se tě snaží utopit záplavou nového a nového obsahu. To už si kde kdo nepamatuje. Nicméně zhruba v tomto okamžiku jsem začal instagram opouštět. Nejdřív jsem přestal uveřejňovat příspěvky, později jsem účet zamknul a nakonec na čas přestal instagram používat zcela. V té době ještě nikdo nic nevěděl o tiktoku natož o reelskách.

Od té doby jsem obrázky nikam nedával. Občas jsem si založil na disku adresář, do kterého si naházel výběr pár fotek, jakési album. Nikdy to však nebylo nijak ucelené a tolik mě to netěšilo. Když jsem na konci roku 2022 objevil fediverse, potkal jsem i pixelfed. Pixelfed je federovaný instagram z dob před reels a vzhledem k tomu, že obdobu stories nikdo vesměs nepoužívá, tak možná i z doby před nimi.

Zavětřil jsem a vrátil se v čase. Dva roky již na svém účtu vytvářím galerii osobních obrázků, které se týkají mého života. Nejsem fotograf ani influencer a ani na jedno neaspiruji. Galerii si vytvářím sám pro sebe, protože mě baví se na ní zpětně dívat. Současně mnohé z fotek jsou vyfoceny schválně tak, aby řekly více mně samotnému, než náhodnému kolemjdoucímu. Sám bych rád sledoval obdobné, zcela běžné záběry ze života ani ne tak dokumentující přímo někoho, jako spíš ukazující různé střípky. Pravděpodobně nás se stejným zájmem moc není …

Nedávno se však začala tvořit nová kapitola. Při svém proplouvání internetem jsem díky fediverse začal potkávat lidi, kteří porůznu nasazuji vlastní jednoduchá řešení pro různé své potřeby. Přesně tak, jak jsem to sám dělal před lety, kdy na internetu člověk měl jen to, co si sám vytvořil. Byl jsem seznámen s imgramem jehož autorem je prahou. Imgram je vlastně feed obrázků, který je generován jako statický web. Každý uživatel může mít vlastní imgram na svém webu a celkem snadno na něj přidávat obrázky. Výstupní stránka je velice jednoduše vytvořená pomocí html a css. Nesmí samozřejmě chybět RSS pro pravidelné sledující. Je to tak prosté až geniální.

Sice mám svůj účet na pixelfedu, ale docela by se mi hodilo místo, kam si odkládat vše zajímavé, co kde potkám. Obrázky a fotky, které se mnou souvisejí jen v té úrovní, že mě nějak zaujmou. Nebylo to hned, nakonec jsem se však odhodlal a napsal si vlastní generátor imgramu. Vzhled výstupu jsem z většiny okopíroval od prahou a motor si upravil dle svých potřeb. Přesně tak jak jsem to dělal dřív. Interně jsem si ho pojmenoval imgflow, ale v podstatě je to nefalšovaný imgram, který v mnoha ohledech ukazuje pravou tvůrčí svobodu internetu.

V nedávných dnech přibyl na mém webu na odkazu zde, tak se mrkněte. A pokud se vám podoba zalíbí, možná by vás zajímal i vlastní imgram prahou, dole pak je seznam dalších jednotlivých instancí. Současně existuje https://subversive.pics, kde se agregují posty z několika nejen imgramů. Můžete to používat jako líný denní feed obrázků.

Závěrem tohoto příspěvku chci poděkovat hlavně prahou, za ten nápad! Kdo vím, možná jednou svou pixelfedí galerii taky přemigruji do nějaké statické stránky :-). Přeci jen začínám zjišťovat, že v rámci fedi skutečně stačí jen jeden účet.

eof

ohlédnutí za rokem 2024

Opět, stejně jako loni píšu pár řádek okolo toho, co jsem stihl za předešlý rok ve svém osobním volnu. Tentokrát to bude nejspíš o něco skromnější, i tak si však říkám, že to nebyl zas tak špatný rok.

překážky

Hned na začátek je potřeba zmínit, že jsem si v první polovině dubna vyvrkl kotník a byl jsem vlastně skoro většinu jara a část léta nepoužitelný. Více jsem o tom psal zde. Tato drobná patálie měla za následek spíše povalování než kutění.

dílničkové práce

Díky kotníku jsem loni vlastně nic neudělal a s ničím nepohnul. Aspoň s ničím co by stálo za zmínku. Možná spíš naopak. Přesně ten den co jsem si vyvrkl kotník jsem i zničil svou opravenou míchačku, na kterou si jistě pamatujete z minulého ohlédnutí.

Na jaře jsem začal kátrovat pomocí svého kátrovacího nástavce hlínu. Velice jsem si pochvaloval jak to krásně jde a jak to šetří mé záda. Během několika hodin jsem byl schopen pomocí míchačky a nástavce překátrovat to, co dřív jsem ručně dělal dny. Jenže.

Na míchačce jsem před rokem sice vyvařil buben a vyměnil elektroinstalaci, ale nevyměnil jsem ložiska, protože lůžko a příruba byly tak zarezlé, že se mi to nepodařilo rozebrat. Nyní po pár dnech se stalo to, co jsem mohl předpokládat. Ložiska se vysypala a současně znovu prasklo vyvařené dno bubnu. Tentokrát v jiném místě. Takže konec nedodělané práce.

Rozhodl jsem se, že buben odříznu, míchačku rozeberu a pokusím se lůžko rozebrat ze strany bubnu. Neúspěšně. Místo toho jsem si vyvrkl ten prokletý kotník. Řešení mě čeká v budoucnu.

Nicméně úplně “nic” jsem taky neudělal. Nakonec se mi podařilo na konci roku pořídit nějaké regály a police do jedné místností. Povedlo se je i smontovat a namontovat. Úložných prostorů není nikdy dost a současně to aspoň trochu odstraňuje krabice. Ano, některé věci jsou stále v procesu.

zahrada

Hned z kraje roku jsme se doma rozhodli, že pořídíme pěstební stan a pěstební světlo. Dnes mohu říci, že to byl jeden z nejlepších počinů toho roku. Účelem stanu bylo vypěstování kvalitní sadby. Vše jsem dělal formou pokusů a i přesto se nám sadba vydařila na jedničku. Takhle silnou a pěknou jsme ji neměli ani ze zahradnictví. Letos budu ve stanu opět předpěstovávat. Už není cesty zpět. Jedinou nevýhodou bylo, že jsme nakonec sadby měli více než jsme původně chtěli. Do stanu jsem si taky celkem záhy vyrobil vlastní hliníkovou konstrukci pro vytvoření druhé police. Půdorysná plocha stanu je pouhý 1x1 m, což není moc.

Mrzí mě, že jsem si nedělal při prvotních pokusech poznámky. Letos to tedy bude skoro na novo, jen s tím co si pamatuji.

Zahrada jako taková byla opět dost na divoko. Až mě překvapilo, jaké byly výsledky. Nejvíce se asi podařily rajčata. Poprvé jsme zkoušeli masitou odrůdu na kečup. Výsledkem je zaskládaný regál kečupu. Takže úspěch. Poprvé se nám taky v nějaké rozumné míře podařily venku vypěstovat papriky. Vděk za úspěch připisuji nově vyrobeným zavlažovacím nádobám. Dělal jsem je z maltovníků a z knotů z geotextílie. Návod jsem našel někde na internetu.

Mám srovnání, že papriky, které jsem zasadil na záhon měly menší a chudší vzrůst jak rostliny v těchto zavlažovacích nádobách.

ONline

ON či OFF, je to jedno. Každopádně pod tento nadpis tentokrát schovám vše co se týká těch počítačů a internetů.

V roce 2024 jsem dětem rozběhal/aktualizoval dva Minetest Luanti servery pro děti. Jeden klasický zaměřený na přežití a jeden s kreativním módem. Baví mě sledovat, jak staví. Tedy až do doby, kdy se strhne mela, protože jeden zabil druhého a druhý okradl prvního, atd.

Ještě větší radost mám ze serveru lab8.cz což je pro změnu zase hračka pro mne. Měl by to být do budoucna odrazový můstek pro jakousi loď či zónu bezpečí českého malého internetu. Současně to není jen můj vlastní záměr a snad se časem rozvine v něco velkého.

Loni jsem pak psal o svém novém pohledu na sociální sítě. Ten se vlastně od posledního zápisu nezměnil. Stále jsem spokojeným uživatelem fediverse. Naopak se do toho ekosystému více a více zakousávám. Samozřejmě, že všechno má své mouchy, tak i fediverse a Mastodon. Jenže tyhle mouchy jsou stejné jako ty, které vás budou otravovat tam venku, kde se potkáváte s lidmi. Nebude nad vámi však stát kravaťák, který bude chtít zpeněžit číslo vašich bot. Ano, možná jsem v této otázce radikálnější jak před rokem.

Na začátku léta jsem si pořídil staronový ThinkPad x230. Naskytla se mi šance pořídit kus ve velice dobrém stavu za pár korun. Ačkoliv je krapet těžší, nahradil můj starý pinebook, který mě poslední dobou trochu rozčiloval. Nyní mám krasný legendární stroj na psaní. Teď to chce ještě začít více psát.

zhodnocení

Když tak předešlé řádky procházím očima, zdá se, že jsem loni moc volného času neměl. Musím přiznat, že loni jsem pracoval více jak předloni.

Je spoustu věcí, které člověk dělá a které se nepopisují na internet. Sám velice přísně rozlišuji co je můj veřejný život a co soukromý či rodinný. Je potřeba mít na mysli, že v dnešní době musí člověk přesně zvažovat co uveřejní. Píšu to sem jako poznámku i sám pro sebe, pro své budoucí já. Svět internetu není tak bezpečný jako kdysi.

Rok 2024 byl pro mne i přes své bolísky pozitivní. Ano, nepřečetl jsem žádnou beletrii. Nejspíš se z toho nezhroutím …

eof

moje stroje 2025

Loni jsem sice psal, že žádný upgrade svého hardware neplánuji, ale přesto se nějaký drobný přihodil. Svůj starý pinebook jsem zaměnil ze ThinkPad x230. Ne, že by pinebook nemohl ještě sloužit a to i s vylomeným a mnou opraveným pantem, ale rozčiloval mě Armbian a jeho poměrně složitý aktualizace. Všechny ostatní systémy, které se pro pinebook dají použít, jsou ještě větší DODO (dodělej doma) a nebo už prostě nejsou podporované. Přeci jen to není zcela rozšířený hardware a moc se nevyplatí soft pro starší kusy udržovat. Navíc jsem měl možnost pořídit za pár korun velice zachovalou x230, která by mohla sloužit ještě mnoho let. Dlouho jsem se nerozmýšlel.

1. Desktop

• AMD Ryzen 9 5900X @ 3.7GHz, 64 GB RAM, 256 GB NVMe SSD + 2TB HDD + 1TB HDD
• Linux Mint + Cinnamon

2. Notebook: HP Probook 450 G7 (rok 2020)

• Intel i7-10510U @ 4.9GHz, 32 GB RAM, 512 GB NVMe SSD + 512 GB SSD
• Linux Mint + Cinnamon

3. Mobil: Motorola Moto G 60

• Qualcomm Snapdragon 732G, 6 GB RAM, 128 GB flash
• Android 12

4. Notebook: Lenovo ThinkPad x230

• Intel i5-3320M @ 2.6Ghz, 8GB RAM, 180 GB SSD
• Linux Debian + cwm

5. Čtečka/zápisník: ONYX BOOX NOTE AIR 3 C

…

6. Syncthing server: Raspberry Pi 4B

• 4GB RAM, 128 GB SSD + 1TB HDD
• Ubuntu

7. NAS: Raspberry Pi 4B

• 4GB RAM, 128 GB SSD + 2x4TB HDD
• Ubuntu

Možná jste si všimli, že mému HP trochu narostla RAM a přibyl jeden disk. Ten disk jsem už musel, protože ten ntb využívá více členů domácnosti a nějak ta data naboptnala. Když už jsem ho rozebíral, rovnou jsem přidal i ty ramky.

To je za loňský rok vše. Opět nemám v plánu v roce 2025 cokoliv měnit. Ale jak je důkazem tento zápis, může se stát cokoliv. Nápad na tento seznam jsem loni opsal od Logouta, mrkněte tedy i na jeho aktuální.

eof